Je to několik desítek minut, co jsem se vrátil z níže inzerované akce, která se odehrála v chomutovském Huhu baru… Abych stihl začátek akce, vyrazil jsem obtěžkaný chřipkovým deficitem krátce před dvacátou hodinou do mrazivé náruče pátečního večera.
Trochu jsem kopnul do vrtule, protože z rozhodnutí naší moudré a čestné primátorky Řápkové musí být v chomutovských ulicích po desáté hodině večerní klid. (Zřejmě důchodci znavení lítáním po obchodech hledajíce co největší akční slevy nebo vysílení čekáním v ordinacích lékařů, pravidelně usínající u večerních televizních zpráv musí mít klid na slaďoučký spánek). Tudíž jsem usoudil, že kapely se budou snažit začít koncert na minutu včas.
Na potvoru se tak nestalo a já se solidně zaplněnou miniaturní sklepní hospodou musel čekat téměř do tři čtvrtě na devět. První začala domácí eskadra Kobra XI. s thrash/grindcorovou rubanicí. Téměř pět let jsem je neslyšel a nečekalo mě žádné překvapení. Hudba Kobry XI. je stále stejná jako kdysi, ale to nic nemění na tom, že se mi neustále líbí. Zhruba půl hodiny do nás Kobra ládovala songy, které vždy předem „zpěvák“ ve zkratce představil. Lyrikou se zaobírají nespokojeností s dnešním stavem společnosti, konzumním způsobem života a dalšími stinnými stránkami tohoto světa.
Po půl hodinové přestavbě a lazení byli Black Hole Of Calcutta připraveni ukázat Chomutovu jak se za oceánem hraje thrash/grindcore. Za méně času než předchozí Kobra XI. předvedli amíci více kvalitního muzikantství. Brilantní sonicky rychlý nářez rozpoutal pěknou strkanici, kterou zarazil zvukař pod hrozbou vypnutí mixáku. Prý, aby mu tu mašinku nerozbili. Obrovská škoda, že nemohli zahrát déle. Ke konci se pěkně rozjeli a navíc začal ve dvou posledních sonzích spolubékat kytarista severského vzhledu.
Asi tak osm minut po dvaadvacáté byl konec a já odcházel hudebně neukojen na poslední autobus. Ještě, že jsem měl svůj mobil nabitý hudbou. No co, za týden se v Kulisárně dorazím další porcí extrémního hudebního menu.