Týden po grincore nášupu v Chomutovském Huhu baru jsem se byl opět nadopovat hudebníma vibracema. Tentokráte v Kulisárně vedle městského divadla. S půlhodinovým deficitem jsem dorazil do Kulisárny, kde již měla rachotit první kapela. Naneštěstí měli pořadatelé přibližně hodinový skluz. Tím lépe pro mě. Mohl jsem si zatím v klidu prohlédnout rozlehlou Kulisárnu. Zde se každý měsíc odehrává spousty pozoruhodných akciček. Ta dnešní byla pořádána k 25-tým narozeninám člověka, kterého už delší dobu nemůžu vystát. Ale co, přednější je hudba…
První rozezvučeli své nástroje a hlasivky domácí Insufferable Embedded. Přes jejich zjevnou mladost mě hodně mile překvapili. Zpočátku tomu tak nevypadalo kvůli nevyváženému zvuku bez patřičné šťávy, ale během dvou písní si získali mé sympatie. Insufferable Embedded by se dali zařadit do deathcorového pytle. Mě uchvátili valivým středním tempem a hlavním tahounem, řvounem Hospim. Ten kluk má v hrdle dynamit. Moc se těším na matroš, který právě kutí.
Další sebrankou byli též Chomutováci – Victims. Devastující deathcore komando hnané bicím automatem pádilo jak utržený bejk z řetězu. Venca řval a s úspěchem rozmoshovával přihlížející slušně zaplněnou kulisárnu. Oproti kolegovi od mikrofonu má Venca silnější řev, ale rejstřík skřeků mají tak zhruba stejný. Od mého posledního sražení s Victims určitě udělali obrovský kvalitativní skok ve svém projevu. Fošna „The Power Of Human Suffering“ je jedním slovem skvělá, ale zažít Victims naživo je o třídu lepší zážitek.
Třetí v pořadí a zároveň první kapela s baskytarou byli karlovarští Cuttered Flesh. Z celého večera se mi zdáli nejméně zajímavý. Jak popsat jejich tvorbu? No taková odrůda grindcore bucharu s příšerně přiškrceným mrmláním vokalisty. Nejvíce mě zaujal steroidový kytarista oblečený v šusťákovejch kalhotách. Zajímavá image 😀
Následující brňáci Smashed Face byli nejlepší grůpou večera. Tedy alespoň do doby, než vylezli na pódium Torture Squad. Zničující brilantně zahraný brutální deathcore s dinosauřím Fredovým řevem my ještě dlouho bude znít v paměti. Přerušení brutální jízdy si vyžádal křest dlouho očekávaného sedmipalcového splitka s předešlou cházkou Cuttered Flesh. Na pódium byly přizvány všechny účinkující kapely (mimo brazilců). Fred vyzval každého muzikanta k pár slovům než sedmipalcový vinyl polili pivním mokem. Politý kotouček dostal k narozkám symbolicky již výše zmíněný organizátor této akce.
Perla na závěr v podobě brazilské čtveřice Torture Squad vlítla na pódium jako vichřice. Trochu mě zaskočil vokalista Vitor Rodrigues, který občas používal vysoké stupnice jenž moc nemusím. Ale během prvního songu jsem si uvykl a dále už jen zaujetě hltal obstarožní dřevní thrash metal hraný ve vysokorychlostních otáčkách. Celá banda jela pekelně dobře, kytarista Augusto Lopez sem tam nahodil krátké sólíčko, Vitor štěkal a povzbuzoval pod pódiem hošany a hošanky protáčející mařeny.
Připadal jsem si jako bych se propadl v čase na konec osmdesátých let, kdy měl thrash metal své zlaté období a sám jsem na koncetech protáčel mařenu tehdy ještě bez šedivého přelivu. Brazilci po jednom písňovém přídavku poděkovali a s konstatováním „Chomutov it’s fucking great“ v sobotu ráno ve čtvrt na dvě tuhle tuze pěknou akcičku ukončili.