Na tuhle zběsilou akčňárnu jsem se podíval jen tak mimochodem. Velká část herních „expertů“ se o Dreamkillerovi nevyjadřovala zrovna nejlépe.
Můj oblíbený herní bloger game storm holdující převážně střílečkám hru vydržel hrát pouze hodinu. O to více jsem byl zvědavý…
Dreamkiller je ďábelským výplodem českého studia Mindware (v týmu jsou dva bývalí herní publicisté) mající ve svém portfoliu stealth akci Cold War a pokračování Painkillera s podtitulem Overdose.
Hlavní hrdinkou je žena Alice Drake. V New Yorku vlastní velmi úspěšnou psychologickou kliniku. Už od dětských let jí sužovaly noční můry. Na tom by nebylo nic neobvyklého, kdyby Alice neprožívala děs nočních můr svých kamarádů a kamarádek.
Na doporučení Alicina maminka odvezla dceru do jistého institutu, ve kterém by mohly Alici pomoci. Ale ouha, ve skutečnosti se stav Alice prudce zhoršil. Spánek byl pro holčičku peklem. Postupně se však Alice naučila rozlišovat své sny od snů svých kamarádů. A co víc? Naučila se je ovládat a podřídila si je své vůli.
Jak Alice dospěla, zařídila si psychologickou kliniku. Úspěšně vnikala klientům do snů a zbavovala je tak různých fóbií. Jenže poslední dobou je bojovat ve snech těžší a těžší. Sny se Alici opět začínají vymykat kontrole…
…a to je pravý čas pro hráče. Dvanáct levelů, dvanáct různých pacientů, dvanáct různorodých fobií. Fobie jsou dost děsivé a děsivé jsou potvory ve snech. První pacient má arachnophobii (chorobný strach z pavouků) a level je plný chlupatých osminohých chlupáčů. Už v tomto prvním levelu mě překvapila bezedná munice zbraní. Používal jsem celou hru jen minigun, občas paprskomet, a nevím jak jsou na tom další zbraně, ale minigun se po delší palbě přehříval. Což je jediné omezení.
Level je vždy rozkouskován na několik místností, arén po jejichž vyčištění se zpřístupní následující místnost. Tím se také aktivuje checkpoint jediná to možnost uložení hry a automaticky doplní hladina zdraví na maximum. Zdraví se doplní také sebráním zbylé energie po zabitých nepřátelích. Na konci levelu čeká chlípný velký tuhý boss. Komu tohle připomíná Painkillera má pravdu. Dreamkiller je jím prosáklý skrz na skrz. Občas jsem si vzpomněl i na chorvatský drsňácký opus Serious Sam.
Dreamkiller se mi líbil i přes svoji přímočarost. Nemusí se přemýšlet, pouze se střílí, sem tam úkrok. Klasika. Jen finální duel s dredatou lítající hlavou byl totální hardcore. Na přibližně padesátý pokus jsem ho složil na kolena. Uffff