Na sklonku loňského roku se mé, hraní chtivé pracky chopily několika starých pecek, které jsem k mé radosti dohrál do zdařilého konce. Začátek nového roku tomu bylo naopak… Díky bokem vydělaným penízkům, jsem pár korunek využil k upgradu grafické karty a tím pádem se má obstarožní MSI Geforce 6200 odporoučela z kompu aby tak uvolnila slot pro Geforce 8600 GT. Tím se zvýšil poměrně výkon a mohl jsem proto „upgradovaný“ stroj prověřit novější gameskou.
Moje volba padla na podzim loňského roku vydané pokračování šíleně ulítlého Painkillera. První díl a následný datadisk už mám dávno odehraný a demoverze Painkiller: Overdose na mě zanechala dobrý dojem. Dle dostupných zdrojů měl být Overdose původně volně dostupný mód, ale jak bývá zvykem, vše semlela nelítostná kola byznysu a z módu se tak stává samostatně spustitelný komerční datadisk.
Tento datadisk má na svědomí pražské studio Mindware pod vedením někdejšího herního publicisty Karla Papíka (šéfredaktor Score). Na české poměry se jedná o více než slušnou akční střílečku viděnou z vlastních očí. Grafický kabátek je tak zhruba stejný jak u předchozích Painkillerů a level design je hodně originální. Někdy jsem měl pocit, že programátoři museli být naprosto zhulení, když dokázali vymyslet něco tak oplzle brutálního a zvráceného (viz. některé zbraně a protivníci, lokace)… Hra je rozdělena do tří kapitol o celkovém počtu 17 levelů, na každém konci pak čeká závěrečný boss, k jehož zničení je třeba najít pověstnou „Achylovu patu“.
Příběh většinou u akčních řežeb bývá jaksi podružnou záležitostí a u Overdose tomu není jinak. Na začátku hry shlédneme intro a mezi každou kapitolou je k vidění kniha, na jejíž stránkách se odehrává pohyblivý děj. V něm jde trošku zkráceně o hybridního nebesko-pekelnýho spratka Beliala, který má schopnost procházet portály mezi dimenzemi onoho světa…