Před týdnem jsme měli nabušený víkend kulturou a nejinak tomu bylo i víkend právě uplynulý. Sobotní den jsme zasvětili návštěvě lounského výstaviště, na kterém se odehrála výstava chovatelství drobného zvířectva Člověk v přírodě. O téhleté výstavě jsme se dozvěděli někdy v dubnu, kdy jsme si koupili našeho prvního potkana, na stránkách jedné chovatelské stanice.
Výstava na mě zapůsobila rozpačitým dojmem. Hodně jsem totiž očekával od expozice s potkany, ale díky stísněným prostorům a velikému počtu lidí v jedné budově, kterou nesmyslně zabírali líně se v klecích povalující morčata a jiní obludní hlodavci. Další rozčarování přišlo z majitelek vystavovaných potkanů. Ty se líně a znuděně vyhýbali jakémukoliv kontaktu s návštěvníky. Měl jsem připravené dotazy k chovu potkanů, ale byl jsem otráven natolik, že jsem je raději polknul a byl zticha. Radši jsem nádherné potkánky pěkně pozoroval.
V budově s expozicí potkanů ještě byly k vidění ptáci, rybky v akvárku, myši a další tu méně a jindy více neidentifikovatelné huňaté tělíčka hlodavců. Před touto budovou na velikém prostranství byly v klecích vystaveni králíci, o řadu dál nádherní holoubci a za nimi na konci v řadě slepice s kachnami. Podle lístků u klecí jsem usoudil, že zřejmě kvalifikovaná porota hodnotila jednotlivé modely zvířat zanícených chovatelů. Hlavní cestou olemovanou stánky s nejrůzněji spáleninou páchnoucím sortimentem či kdoví jakou veteší se dalo dojít k prodejní expozici kytiček, stromků a jiných zahradnických potřeb.
Ve středu výstaviště na sluncem zalité louce probíhala přehlídka dovedností psů a jejich velkých páníčků. U exitu z výstaviště pak byly nastraženy lapadla na děti v podobě kolotočů, nafukovací skluzavky, houpaček a jiných tahadel papírových obrázků z portmonek rodičů.
Jedinými pozitivy Člověka v přírodě jsem spatřil v prezentaci stánků psích útulků spolu s osamocenými psy čekajícími na své nové páníčky.