V pátek 23. října jsem dorazil už za pěkné tmy na každoroční festival Cumbajšpíl. K mé ohromné radosti zůstalo místo konání z loňského roku. Po několika ročnících ve Švermáku (předtím městské lázně nebo městský park) se festival přemístil na parádní atmosférou dekadence nasáklé hlavní vlakové nádraží. Letošní ročník se roztáhl na tři stage z nichž dvě Dance hall a Garage stage byli umístěné ve starých nádražních halách asi 200 metrů od hlavní budovy nádraží.
Ani bych pořadatelům nezazlíval skoro dvouhodinový skluz kvůli zapojení elektřiny, ale opětovné „najmutí“ legendárního chomutovského prznitele zvuku je už do pekla volající prohřešek. Už ve Švermáku prznil u mixáku vystoupení Kobry XI, Čokovoko plus dalších kapel a v pátek vesele pokračoval.
Celou dobu jsem strávil v Garage stage, na které hrábli do strun jako první domácí fastcore matadoři Kobra XI. Ti opět doplatili na sabotáž „mistra“ u mixu a to co se linulo z beden bych charakterizoval jako velký třesk ve sběrně surovin. Ale abych mistrovi neupřel snahu, něco na popud přihlížejících se zvukem dělal do poslední minuty.
Jednou vystoupil nad zvukovou kouli Slávův vokál, tu znenadání napovrch vylítli bicí nebo kytara. Prostě peklo na zemi 🙂 Velké díky patří klukům z Kobry, že se na to nevysrali – já bych na to nervy neměl…
To klášterečtí 0100 měli zvuk o dost lepší. Nechali si nazvučit pouze vokály a bicí, zbytek jeli na vlastní aparáty. Lepší zvuk pomohl aby krásně vyzněl styl, který hrají. Už kdysi před x-lety jsem viděl a slyšel jejich předchozí kapelu Darja na Cumbajšpílu v altánu městského parku. Po koncertě jsem se dozvěděl, že ve 0100 je kompletní sestava, která hrála i v Darje.
0100 se mi moc líbili. Ty rozmáchlé nekonečné instrumentální pasáže bez vokálu byli uchu lahodící. Trochu mi jejich post hardcore a to neustálé drnkání, screama připomínalo mé oblíbence Esazlesa. Prostě a jednoduše 0100 mě chytili za srdce v tom dobrém slova smyslu a musel jsem si koupit cédo v pěkném rukodělném kartonovém obalu.
V pauze už nevím ve které se u mě ochomejtl Michal z dnes už totálně vyhaslého Kotel#26. Srdce mě z toho bolí neb jsem prošvihl poslední jejich koncert v Lípě někdy loňského roku 🙁 Probrali jsme mimo hudby spousty věcí od mobilních aplikací po turistický známky 😮
Zlatým hřebem před uzavření garare stage byli mí už dlouhá léta obdivovaný Gagarin. Vlastně to bylo už druhé vystoupení v Chomutově a opět na Cumbajšpílu. Zase trvalo ukrutně dlouho než prznitel zvuku našel tu „správnou“ vyváženost všech nástrojů a já si konečně mohl užít Gagarina. Tenhle splašený mix elektro 80-átkový diskotéky podbarvený kytarou a parádním screamem se mi snad nikdy neoposlouchá. Schválně mrkněte na video je to fakt nakažlivá hudba a song „Co bude…“ je bezdebat parádní…
Po Gagarinovi jsem mrknul na hodiny, který ukazovali bezmála jednu hodinu po půlnoci. Ještě se mi nechtělo domů, tak jsem omrknul hlavní stage na hlaváku, ke které se v houfech stahovali místní bezdomovci. Tam řádil Samir Hauser s Vanessou, kterou jsem začal vnímat teprve před nedávnem v souvislosti s přeceňovaným projektem Mortal Cabinet.
Vydržel jsem asi dva songy a znechuceně se vydal k domovu. Jako poslouchat x-tou variaci na Rammstein mě už fakt nebere i to včetně revivalů… O debilních textech ani nemluvě.
O týden později se konalo pokračování Cumbajšpílu, ale už žádná kapela či umělec mě nedokázal dostat z tepla domova. Těším se opět za rok a doufám, že do stejných prostor…