V sobotu 4. února jsem se s rodinou zúčastnil slavnostní jízdy z Chomutova do Vejprt. Tato železniční trať má označení č.137 a slaví 140 let existence. No „existence“, vlakové spojení je již pouze o víkendech, kdy z Chomutova vlaky zajíždějí až do německého Chemnitzu a zpět. Trať do Vejprt je dlouhá 59km s převýšením až 500m a souprava projíždí 17 stanicemi z nichž většina je v demoličním stavu.
Na slavnostní jízdu České dráhy posílily ranní spoj na čtyři vagóny motoráku řady 810. Hlavního organizátora akce jsem identifikoval až po příjezdu do Chomutova, byl jím někdejší provozovatel webu citybus.wz.cz (od března r. 2010 zrušen), kterého jsem kdysi poznal na webdesignérském kroužku v DDM.
Odjezd vlaku byl v 8 hodin a 3 minuty, proto jsme museli s rodinou v sobotu dříve vstávat a zrychlit naše každodenní ranní návyky. 18-nácti stupňové mrazy nepovolily a tak i možná jejich vinnou měl vlak zpoždění deset minut. Mrazy narušily i vyhlídku při jízdě vlakem, kdy kousek nad Chomutovem zamrzala okna a nebylo nic vidět. Takže žádný krásný výhled na přísečnickou přehradu, kapličku na Měděnci, malebné městečko Křímov, atd.
Dokonce jsem ani nezaregistroval avizované fotozastávky 🙁 pouze jednu v Křímově průhledem přes otevřené dveře. Vyběhl jsem ven do závějí a snažil se pořídit pár záběrů motoráku i železniční stanice. Po pár sekundách však dal nesmlouvavý pan strojvůdce signál k odjezdu. O pár minut později jsem si všiml chybějící gumové očnice, kterou jsem již nenašel 😐
Do Vejprt jsme dojeli kolem desáté hodiny a měli v plánu odlovit dvě tamní cache, ale za dvacet minut mělo přijet německé Desiro a zavést nás zpět do Chomutova. Takže jsem pořídil pár záběrů místního nádraží a krásných velkých rampouchů trčících ze skály, které po chvíli nevychované děti začaly ničit. Měla následovat prohlídka nádraží, ale tu jsme nějak nezaznamenali stejně jako i prodej nástěnných kalendářů této trati, který jsme si chtěli koupit.
Nakonec však německý vlak kvůli srážce člověka na trati poblíž Chemnitzu nepřijel. Německé vlakové fandy tak musel do Vejprt dopravit autobus. A hle jak se pěkně všechny čtyři soupravy zaplnily.
Cesta zpět stejně jako do Vejprt proběhla fajn jen pan strojvůdce se opět snažil dohonit časové manko a němečtí přátelé se tak pro pořízení památeční fotografie museli pěkně proběhnout. To se mi zdá trochu nedůstojné 😕 …ale třeba se mýlím a Němci jsou již zvyklí na ten náš český Švejkovský Kocourkov…
Více fotek na mém Rajčeti a na webu trati 137