O každoročním „festiválku“ Indian Summer Open Air jsem se dozvěděl na poslední chvíli a čarokrásnou náhodou. S dětmi jsem navštívil městskou knihovnu pro navrácení zapůjčených knížek, když v tom mě magická síla táhla k prostudování letáků v aule knihovny. A hle – jedni z účinkujících na letošním ročníku brňáci Rattle Bucket, kteří patří do široké a extra dlouhé řady mých oblíbených kapel 😉
To jsme si s manželkou nemohli nechat ujít a celý sobotní den, nejprve strávený s dětmi na mosteckém Hipodromu, přizpůsobili tak, abychom do Atria dorazili jen na Rattle Bucket. Naše ratolesti s námi již na pár koncertech byly, ale čert nikdy nespí a děti jsou v tomhle nevyzpytatelné.
Při parkování plechového oře před knihovnou jsme spatřili Valenťáka (X-Left To Die, ex. Poppell), kterak vítá eRBéčka. Dorazili pár minut před třetí hodinou jako my. Bubeník Tom ještě pochválil mé dceři prý „nejhezčí tričko“ s logem RB 😀
V Atriu pomalu končili svůj sladkobolný set vystajlovaní pražáci Whispering Of Souls. Rattle Bucket si mezitím připravovali své nástroje a hned jak Tom smontoval sadu škopků, začala zvukovka. Zvuk byl celou dobu koncertu parádní a žádný průjem z Ponorky se nekonal.
Jak jsem se dočetl na bandzone a po koncertě mi potvrdil Tom, chystají se Rattle Bucket začátkem října do anglického studia Outhouse Studios (Enter Shikari, Architects, Exit Ten). Zde nahrají následovníka debutu „Last Generation“. Po závěrečném mixu a masteringu by snad v listopadu mohlo dojít k jeho vydání. Ještě dodám, že se nebude jednat o plnohodnotné album, ale miniCD s pěti až šesti songy.
Na začátku koncertu Radim vyprovokoval lidi slíbením dárků, když přijdou blíže k pódiu a půjdou tančit. Toho se i překvapivě ujala má dcerka a po celý koncert byla v přední linii. Po poslední písni „Smile“ se mě zklamaně zeptala „Tati, to už je konec?“. Mají novou fanynku.
No, ale abych neodbíhal. Rattle Bucket zahráli svůj standartní playlist z „Last Generation“ bez jakýchkoliv přídavků a coverů. Pouze v závěru u „Smile“ zazněla „taškařice“ z „Akvárka“ depresivních mistrů the.switch. Škoda, žádná ukázka z nových písní…
Jó, ještě jsem zapomněl okomentovat nového basáka Sama. Hodně velký rozdíl než třepáním řepou ve Smashed Face. Sam je živější, pobíhá, zpívá. Příjemná změna a jak jsem viděl i nějaký fanynky přibyli :D, jen aby u RB vydržel alespoň nějaký ten rok.
Zbývá čekat, držet palce a doufat, že se Rattle Bucket v Anglii zadaří a připraví pro fanoušky opět příjemně šťavnatou porci muziky.
Více fotek v mé zeleninové galerii.