Čtyři dny předem mi přistála v mailu pozvánka s plakátem od Slávy (Kobra XI.) v pátek do Radiobaru. Nějak jsem zvlášť neřešil a ani se nepídil, co která kapela hraje a rovnou jsem napsal článek s infem o koncertě. Už jsem si za těch pár let zvykl, že Sláva tahá na undergroundový akce do Chomutova samý uchu lahodný kapely.
První kapelu Fan Tim Kim si jen tak letmo pamatuji z vystoupení na Cumbajšpílu 2008. Tehdy jsem nepostřehl, že kapely Napalmed a Fan Tim Kim jsou personálně propojený. Vlastně až teď v Radiobaru při usrkávání vodový desítky před cestou k poslednímu autobusu jsem jen tak mimoděk u baru zaslechl pár vět, který mi do všeho vneslo světlo poznání…
Hlukový performer, který dráždil klapky „ruchovodů“ (fakt nevím jak to pojmenovat) rozložený na plastový popelnici nebyl nikdo menší než RadeK.K. z Napalmed !!! Hlukovou harmonii spoludotvářel u stolku s notebookem v nahrbení ustrnulý další performer. Na zemi u krabiček s mikrofonem v mikině s logem Suffocation v tureckém sedu vydávala pazvuky něžná performerka. Ta měla mikrofon prohnaný efektama. Lidský zvuk z něj rozhodně nevycházel… Z úst jí tak vzlétal vrtulník, chrčela siréna, chropěla raněná velryba či vřískala dryáda v umírajícím stromě 😆
Zprvu jsem myslel, že mi hluková stěna ustřelí palici, ale uši si zvykly dost rychle. Naopak mé oči si nezvykly na pana majitele klubu, který terorizoval sítnice různě rychlým poblikáváním halogenu. Takhle stížený podmínky k focení už jsem dlouho neměl a cvakání mě vůbec nebavilo 😥 „Hudba“ Fan Tim Kim se mi zamlouvala. Jen bych při setu uvítal k umocnění industriální atmosféry videoprojekci, tak jak jsem to zde loni viděl při křtu CD Kotel #26 „Fabr-IQ“.
U další kapely Lahar jsem měl trochu strach, co mě čeká. Obavy vypluly na hladinu při pozorování kapely a jejich pomocníků při stavění aparatury. Někteří z propagonistů byli nalezlý v džískách s nášivkama oblíbených kapel, tak jako já ke konci osmdesátých let 😆 Čekal jsem proto hodně dřevní oldskůlový trešík. Byl jsem nadšený tím, že jsem se šeredně mýlil 😀 Čtvěřice se do solidně zaplněnýho Radiobaru opřela parádně nabušeným thrash/fast/core výplachem.
Největší devízou byl „pan“ zpěvák jenž neúnavně řval, kvílel, chvilku nepostál na místě a hnal ansábl čile kupředu. Hned od první písně se mezi přítomnými lidmi rozdmýchala vzhledem k malýmu prostoru nepříjemná strkanice, kterou jsem odnesl „pár“ šťouchanci nárazem do foťáku a hlavně nenáviděným šlapáním&dupáním po nohou.
Jak bývá nechutným zvykem, dobrá zábava musí být v nejvyšším vrcholu uťata. Odbyla desátá hodina večerní a vzhledem k tomu, že městská policie prý už jednou v Radiobaru byla, muselo se končit. Chjó… tak zase na další akci 🙄