…je těžké zůstat rozzlobený,
když je na světě tolik krásy.
Někdy mám pocit, že ji vidím všechnu
najednou a je jí příliš.
Mé srdce se naplní jako
balón až k prasknutí.
A pak si vzpomenu,
že se mám uvolnit
a přestat zkoušet se toho držet.
A pak to mnou proplouvá jako déšť
a já necítím nic jiného,
než vděčnost za každičkou chvilku
mého pitomého malého života.
Jsem si jist, že nemáte
ponětí, o čem to tu mluvím.
Ale nebojte se. Jednou to pochopíte…
…netřeba již dalších slov.