O závodní sérii Burnout prohánějící závodní auta na konzolích jsem slyšel hodně chvalozpěvu. Criterion Games načali tuto sérii už před dlouhými jedenácti lety (2000). Za tu dobu přivedli na svět šest dílů a poslední s názvem Burnout Paradise se premiérově v roce 2009 dostala i na PC platformu.
PC verze se na naše miláčky dostala s ročním zpožděním oproti té konzolové, ale má navíc všechny přídavky již v základu a nemusí se dokupovat (nové tratě, auta, motorky, off-line party mód). Vylepšena je prý i grafika s podporou DirectX10.
Já jsem Burnout Paradise hrál postupně v průběhu celého loňského roku a dohrál v listopadu. Na jeden zátah se tato hra hrát nedá (více o tom později). Odehrává se v jednom obrovském městě Paradise city (30km2) a přilehlém venkově. Hned od úvodního vybrání vraku (vždy se začíná na vrakovišti) a vyjetí jsou všechny oblasti dostupné. Šmejdit se dá po celém městě a objevovat benzínky na doplňování boostu, opravárenské dílny, billboardy, za jejichž protržení jsou bonusové body rovněž i probourání zátarasů, dají se zlepšovat časové rekordy na silnici v daných ulicích. Úplně je odbouráno tunění, vylepšování vozů.
Nová auta tří typů (závodní, kaskadérská, agresivní) se dají pořídit při závodních soubojích. Po dokončení několika závodů se objeví hláška, že do města přijel ten a ten vůz a po „odstavení“ je Váš. V praxi to znamená poflakovaní se po městě a čekat dokud se s šílenou rychlostí nepřihasí exklusivní bourák. Pak jen stačí pomocí boostu (auta totiž neoplývají závratnou rychlostí – i ty nejlepší sporťáci) bourák dohonit a natlačit do svodidel či „zaseknout“ o barák nebo jinou stavbu.
Nejdůležitější na Paradise City jsou závody. Ty jsou rozesety po celé mapě a rozděleny na 5 disciplín. V klasických závodech jde o dojetí na prvním místě z bodu A do bodu B. Bere se pouze první místo. Hnacím motorem závodění je získání řidičáku s pokročilou licencí od amatérských po elitní. Jejich získání je podmíněno určitým počtem vítězství, proto se jiné než první místo nebere.
Druhou disciplínou jsou „kaskadérské kousky“. Zde je za úkol pomocí parádních skoků, driftování a dalších vylomenin nasyslit určený počet bodů v časovém limitu. Další disciplínou je „s terčem na zádech“ kde jsem musel bez časového omezení a se zdravou kůží dojet do určeného bodu. Čtvrtá a podle mého gusta nejzábavnější disciplína je „odrovnání“. Zde je cílem zničit určený počet soupeřících aut. Stačí trochu štrejchnout do káry a ta efektně letí do svodidel. Vtip je, že se mi s bouráním do soupeřů opotřebovává taky moje auto. Proto je lepší si do téhle disciplíny vybrat agresivní silný dodávky (VANy). Jenže ty jsou zase pomalý a odrovnání je limitováno časem, který se prodlouží pouze zničením soupeře o desítky vteřin.
Pátou disciplínu „show“ jsem vůbec nepobral. Vím jen, že se musí bourat do zaparkovaných aut a od nich se odrážet. Řidičák s nejvyšší Burnout licencí jsem získal i bez dokončení těchto disciplín. Sláva!!!
V Paradise City jsem strávil více než 13 hodin a všechno na 100% jsem splněno neměl. Hra mě ke konci už silně nebavila. Soustředil jsem se jen na dosažení nejvyšší licence. Stále stejný typy závodů, stejné lokace a občas iritující soundtrack. Představte si adrenalinový závod a v tom vám do uší zní opera… Mozart, Vivaldi, apod. To jsem opravdu nedával…
Ještě jsem nezmínil addon s motorkami. Zkoušel jsem jen pár závodů, ale vůbec mě nechytly. Opět se v něm hraje o řidičáky s licencemi v módu „žhavý okruh“. V něm se musí v časových limitech projet checkpointy.
Hře bych nejvíce vytknul stereotyp, nudu a operní popěvky v soundtracku. V klasických závodech se mi nelíbilo podvádění hry. Ve strkanicích jsem občas odrovnal soupeře, ale hra ihned dosadila „čerstvého“ protivníka… to je myslím trochu silná káva.
Naopak z kladů Burnoutu bych nejvýše vypíchl nádherně zpracované bouračky-demolice aut. Grafika taky nebyla špatná a hlavně volnost při závodění, ta neměla chybu. Nikdy totiž nebyla předem vytyčená pevná trasa závodu. Pouze pevně daný START a CÍL. Ke slovu se tak dostávají spousty více či méně prospěšných zkratek. Při závodech GPSka ukazovala přibližně nejkratší trasu, ale nebyla potřeba jet podle ní.
Burnout Paradise: The Ultimate Box není špatná hra, ale mému srdci a gamepadu jsou bližší Need For Speed Underground 1 & 2. EA se zcela zřetelně v roce 2003/2004 nechala sérií Burnoutů „inspirovat“; ale městské závodění zpracovala mnohem lépe, zábavněji, poutavěji…