Pár dní předem jsem se těšil na víkend plný živý hudby, ale věci se odehrály úplně jinak. Skoro na jistotu jsem předpokládal návštěvu Hu hu baru a těšil se na crust/grindový Verge On Reason doplněný Požadovaným stavem mysli. Člověk míní a ženy mění…
Věci se hnuly tak, že nakonec jsem jel s Victims jako support do Nové Role u Karlových Varů. Od středy, kdy jsem se to dozvěděl, jsem propadnul uhrančivý muzice Born In Pripyat a vháněl si jejich songy z bandzone playeru do makovice. O to více jsem se těšil, na živý střetnutí s BiP v Nové Roli.
Z Jirkova od victimácký zkušebny jsme odrazili třema autama něco po 18 hodině. Cestou nabrali zásoby potravin i pitiva v místním Tescu. Přes malé bloudění způsobené desinformací místních domorodců o poloze Bernardu jsme lehce po osmé hodině přistáli na místě.
Po vyndání aparatury a nástrojů z aut následovala krátká zvukovka. Už při zvukovce se dalo vytušit, že zvuk v restauraci nebude zrovna z nejčistších. Dvě kytary pískaly jak přišlápnutý krysy, jen třetí Standova byla hutná jak prase. Při samotném koncertě to nebylo lepší a z reprobeden se valila jedna velká hluková koule, z níž vystupovaly pouze zpěvy s bicím automatem.
Trochu teď předbíhám, panč se ještě čekalo do půl desátý na dorazivší Born In Pripyat. Victims začali koncert před né zrovna hustě zalidněnou hospodou netradičně novým songem s prozatím pracovním názvem „Dvacet jedna“. Já měl pech, že jsem nový song mohl slyšet den před koncertem na zkušebně s tisíckrát lepším zvukem. Takhle to fakt bylo na hranici… Dále jeli kluci ve zběsilým tempu s přehozeným playlistem oproti minulým koncertům. Tuším, že druhá v pořadí, jindy nevýrazná „Panic Room“ mě málem porazila na zem. Možná na tom měl podíl už skvěle do kapely zapadlej zpěvák Tom nebo rozpohybovanej kytarista Šaman. Nebo vypuštění závěrečný hip hop taškařice?
S přibývajícím časem se zapojili do pohybu přihlížející lidi a skákali spolu s kapelou. Před závěrečným songem „Blood Saturated For Ever“ promluvil Hospi o tragédii, která se stala bratru majitele Bernarda, a píseň mu věnoval za celý Victims. V tu chvíli se celá kapela přesunula před odposlechy blíže k lidem a začal totální mazec… ufff !!!
Na řadě byli Born In Pripyat. Psal jsem výše, že jejich hudba se mi moc líbí i přesto musím uznat, že doprovodný ženský zpěv není zrovna jedním z nejpřesvědčivějších. V Nový Roli však už při zvukovce jsem si říkal, kurva to je naživo jiný kafe. 16-ti letá zpěvačka Maki se ukázala ve výborný formě. Místy mi připomněla hlasem Tarju (ex. Nightwish) a je hlavně slyšet jak je od doby natočení alba „Songs of Pripyat“ skvěle „vyzpívaná“.
BiP měli zpočátku setu výborný nástup, ale jak čas plynul a asi vinou nevalného zvuku, už byli míň a míň zábavný. Chyběla jim dravost Victims a nepomohla přítomnost Bárta (Neurotic Machinery). Měli možná hrát raději před Victims… Neříkám/Nepíšu, že byli špatní, to né, ale od živýho vystoupení čekám kulervoucí zážitek a né uspání ve stoje… To mi, ale nezabránilo si loňský cédo pořídit a točím ho neustále dokola. Uznávám možná to je mým přílišným zájmem o Černobylskou katastrofu, současným pobytem v Zóně při hraní S.T.A.L.K.E.R.a anebo nezapomenutelným zážitku ze čtení románu „Piknik u cesty“ bratrů Strugackých, který mi i po více než roce straší v duši.
Po vystoupení Born In Pripyat se už jen pilo, kouřilo, jedlo, nakládalo, kecalo a něco málem ke čtvrt na dvě v sobotu ráno vyrazilo směr Jirkoff vyložit věci z aut.
Večer i vše okolo v Nový Roli bylo výborný a nezapomenutelný. Jen průběh sobotního dne byl pěkně zkurwenej a já nemohl večer odskočit na Slávovu akcičku do Hu hu baru. Moc moc škoda.
Více fotek: rajče