Po náročným pátku a pár hodinách spánku navíc s malým přerušením, kdy jsem napůl ještě v bezvědomí dával dětem sbohem (byly záměrně odsunuty k babičce a dědovi), jsem měl v plánu navštívit kadaňský festival Vysmáté léto. O dvě hodiny později s těžkou hlavou už jsem s mojí nastávající ženou valil na desátou hodinu do Kadaně.
V Kadani se již šestým rokem konal festival Vysmáté léto, na kterým vystupují kapely rozličných stylů a chutí. Do královskýho města jsme dorazili těsně před desátou, ale co čert nechtěl, trvalo nám půl hodiny, než jsme u dost vzdálených rodinných domků našli volný flek pro našeho plechovýho oře. Zkraje i v centru města byly sice cedule navádějící k místu festivalu i parkovišti, ale přímo před branami festivalu cedulová navigace přestala fungovat.
Než nás u vchodu okroužkovali náramkem a prošacovali sekuritní gorily, na hlavní stejdži končili zpunkovatělý domácí mladíci Hot Pants. Nevím tedy, jaký pokrok udělali od koncertu v Kulisárně, kdy jsem je viděl naposled. Přeběhli jsme tedy přes kopeček k zaplněné hradní scéně, kterou okupovali mně otravný Rybičky 48. Vydržel jsem pouze dvě písně (kvůli focení) a musel vypadnout na kafe. Tohle se fakt nedá poslouchat. Jednoduchý pop-punk s debilními rýmujícími se texty za každou cenu. Prostě a jasně – jako stvořené pro beďarovitý vzpurný teenagery, pro něž je hrdinným vrcholem říct učitelce „krávo“, nahrát si to na mobil a šup na youtube.
Půl hodiny před polednem na hlavní scéně oznámila moderátorka Óčka Marcela Skřivánková (t-music chart) prý super kapelu a Anděly 2010 ověnčené třinecké Charlie Straight. Na mě tahle mladá, kytarově sladká kapelka působila jako moderní Beatles revival. Raději si poslechnu originál…
Celý natěšený na brňáky Rattle Bucket, jsme se přesunuli opět k hradní stejdži a já nervózně pokukoval po hodinách. Blížil se čas, kdy měla moje oblíbená trojka crossoveristů vystoupit, ale ti nikde. Nervově jsem to nevydržel a šel sondovat k chlapům u mixu copak se děje. Ti mě nijak neuklidnili: „Nic nevíme, snad ještě přijedou“. Nastal čas, kdy měli RB hrábnout do strun, ale místo nich oznámilo bratrské duo (wagina z X-left to die) nemilou zprávu: „RB tu nejsou a neberou telefon, nevíme co je s nimi“. Whau, málem jsem měl zástavu srdce.
Asi mě tam nahoře má někdo rád a za chvíli zadním vjezdem do areálu projela dodávka řízená zpěvákem Radimem. Početná horda techniků pomohla vyndat nástroje a šup na rychlou zvukovku. Zatím jsem koupil nový full cd „Last Generation“ (ke koupi byla i odlehčená verze alba o booklet a plastovou krabičku za 10,-Kč) a trio začlo drhnout krátký cca dvacetiminutový set. Hoši projeli skladby, řekl bych, dost zrychleným tempem. Líbí se mi, jak střídají mírný pasáže s totálními rychlostními výbuchy. Radim zpívá melodicky a umí i pěkně zařvat. Pamatuji si, jak už dnes jednou ve vzpomínané Kulisárně, skvěle vyšlehl cover System of a down i přes angínový deficit. Konečně muzika podle mého gusta!!!
Další z průserů se odehrál na hlavní scéně v podobě vystoupení médii dost protěžované kapely Mandrage. Skupinku čtyř mladíků hrající průměrnou pop-rockovou nudu jsme vydrželi poslouchat přibližně pět minut a raději prchli doplnit tekutiny. Tedy ještě před zběhnutím jsem se protlačil k hrazení, abych Mandrage cvaknul a cestou zpět mě pobavil zpěvák, který se ptal přihlížejícího davu, zda se jim líbí Mandrage a jestli znají jinou píseň než „Hledá se žena“.
Doplnili jsme tekutiny, zaplácli žaludky pochutinami a už se pomalu štelovali k hradní scéně. Dav čekající na dnes už legendární punkáče Visací zámek byl obrovský. Notně zestárlé figurky na pódiu hráli s obrovským nasazením a elánem. Koncert nastartovali letitou „Hymnou šibeničních bratří“. Mezi písněmi sázeli jeden vtípek za druhým, až jsem se popadal za hrb.
Při setu poskládanýho z osvědčených pecek (namátkou – Vlasta, Cigára, Známka punku, Kanárek, Traktor,…) pařily jak starší ročníky, tak mladý dorost pod pódiem. Spousta kapel na Vysmátým létě musela visáčům tenhle pestrobarevný kotel závidět. Smekám před Visacím zámkem, od kterýho jsem nic extra nečekal, a on mi nadělili perfektní lahůdku. Jedinou chmurkou bylo, že se nedostalo na všecky pecky, hlavně moje oblíbený „Dopravní značky“ a „Poslední královna“, ale vzhledem k jejich velmi výživný diskografii se není čemu divit.
Slovenská hvězdička Katarína Knechtová poskakovala na hlavním pódiu jak běs. Dá se na ní dobře koukat, ale živý syrovější přednes pop-rockových písniček postrádá něco, čím by mě zaujala. Proto jsem raději popohnal svoji lásku k hradní scéně. Připravovali si tam své nástroje moji oblíbení the.switch a ty jsem si nemohl nechat ujít.
Po zvukový zkoušce rozjeli the.switch set báječnou klipovkou „Peruť“ (majstr Kráva) z alba „Svit“. Z tohoto alba banda okolo charismatickýho zpěváka Štěpána odehrála ještě dost písní, které střídala s novější tvorbou zachycenou prozatím na dvou dílech trojalba „Na dosah“. Těžce jsem nesl, že u hrazení, kde jsem stál, nebylo Štěpánovi vůbec rozumět. Přehlušovala ho Majkláčova kytara a výrazný dusot kopáků. Novou tvorbu jsem neměl naposlouchanou, jelikož teprve na Vysmátým létě jsem si pořídil za nádherných sto vočí obě alba. Proto jsem si switcháky řádně nevychutnal.
Trochu jsem byl překvapenej z početnýho davu lidí, kteří za zpěvákova hecování skákali či jinak pařili. Je vidět, že jsou switcháci hodně v kurzu. Na závěr čtyřicetiminutovýho setu vystřihli opět Krávovu ještě brilantnější klipovku „Akvárko“ z šest let starýho alba „Beautiful“.
Kompletní playlist na Vysmátým létě:
Peruť
Neusneš
Za mostem
…Pavouk
Honzík
Vodu a dřez
Se stíny
Ve víru
Na dosah
Donor
Akvárko
Když už jsem se tu zmínil dvakrát o mistru Krávovi do třetice ho musím vypíchnout za DVD prolezlý zombiema „Zabíjačka sobotní noci“. DVD obsahuje nevšední koncert the.switch s Atari Terror v Paláci Akropolis a bonus se zábavným zomie manuálem + klipem Atari Terror. Luxus jak čip!!! Doporučuji alespoň ke kouknutí…
Popovýho Péťu Koláře jsme s radostí přenechali ženské části festivalu a podlehli lákání figurantek v krojích k návštěvě krušovického pivního stanu. Zde se chlastání piva maskovalo soutěží jenž se skládala z písemné zkoušky znalostí krušovického pivovaru a jeho chmelových produktů. Druhý a poslední bod soutěže byl nejzajímavější. Spočíval v degustaci tří kelímků s pivem a následné tipnutí, který kelímek s pivem je rozdílný. Musím se pochlubit, že jsme vyhráli jak tričko, tak placku s pečetí odbornýho znalce krušovické desítky 😆
Po tomhle milém zpestření jsme na pár minut opustili areál, abychom si uvolnili obtěžkané ruce plné různých cetek uložením do kufru auta. To nás stálo vystoupení pražské rockové partičky Clou. Ale nějak zvlášť toho nelituju, protože jsme stejně chtěli poprvé a naposled očíhnout Dance hip hop scénu. Mýlíte se!!! Nechtěl jsem si zatrsat při prasáckých rytmech úchyla Kapitána Lásky (tak hluboko jsem neklesl a snad ani neklesnu do takových sraček), ale pouze kouknout na mé dlouholeté oblíbence Prague Conspiracy.
Dlouho mi na téhle bandě něco chybělo. Zdálo se mi něco o malém počtu členů na pódiu a pak mě to trklo!!! V Kadani chyběla kompletní dechová sekce. Nějak jsem to nezkoumal a nechal se bezstarostně ovívat v rytmu energetického skáčka. Parádní vystoupení jejímž středobodem byla jak jinak než výborná zpěvačka Mariana Wesly, které ani porod potomka neubral na kvalitě hlasu a krásy 😉 Drobet mě srali blbé kecy zpívajícího kytaristy Kuby včetně nechutného flusání, které se k tomuto stylu nehodí.
Po návratu domů jsem čekoval stránky Prague Conspiracy a zjistil důvod nepřítomnosti dechů na Vysmátým létě. Pánové a dáma se cítili příliš omezováni ska a kvůli potřebě se nadále více rozvíjet a vstřebávat do své tvorby inspiraci i z jiných hudebních žánrů rozhodli se k drobné změně. Mně osobně dechová sekce trošinku chybí, ale chápu, že motat se v sevření jednoho stylu může být časem ubíjející. Přeju Prague Conspiracy mnoho štěstí a těším se na nový materiál, s kterým chystají vyrukovat někdy v září.
Na travnatém kopečku vleže jsem poslouchal celkem obstojný set elektroniků Skyline. Dva rap-vokalisti včele s průměrnou zpěvačkou Mark Rybin (ex.- Gaia Mesiah) doplněných kytaristou a bicmenem byli příjemnou změnou po dopoledních poprockových odrhovačkách na hlavní scéně. Trochu jsem cítil v inspiraci citelný zápach britů The Prodigy, ale bylo to v únosné míře 😉
X-Left To Die na hradní stage mají skvěle zvládnutou pódiovou image i obstojný úvodní nástup na scénu. Ale samotná produkce kapely mě už vůbec nebere. Jako rád si poslechnu extravagantního úchyláka Marilyna Mansona, ale jeho chomutovskou reinkarnaci nemohu pozřít ani při sebevětším sebezapření. V jejich setu jsem i rozpoznal Mansonovu pecku „The Nobodies“, ale nějak se tím rozvášněným fanouškům zapomněli pochlubit. Co nebo koho musím pochválit je bubeník Valenťák (ex. – Poppell), kterýho sledovat při „práci“ byl požitek.
Existenci slovenských Horkýže slíže jsem začal evidovat někdy v roce 2001 při punkovým festivalu Barvy léta pořádaným Třema sestrama na koupališti Štvanického ostrova v Praze. Už tenkrát jsem při koncertě zíval nudou (navíc měli tahací harmoniku) a nejinak tomu bylo na letošním Vysmátým létě, kde mě vytáčeli neustále používanými vulgarismy jak při pauzách, tak v textech písní. Ani pořádně nechápu jejich hudbu. Co píseň to parodie na punk, rock, hip hop, a podobně. Zkrátka nic osobitýho. Horkýže slíže je kapela bez který bych si český éter dokázal živě představit…
Tvorba nu-metalovýho Škworu je pro mě těžký oříšek. Prvního album „Mayday“ z roku 2000 si dnes ještě rád poslechnu i přes neoddiskutovalený linkinparkovský feeling, ale nad dnešní tvorbou Škworu mi zůstává rozum stát 🙂 Texty „nových“ písní jsou fakt silná káva, až z nich nepříjemně brní uši. Takovýhle prostoduchý rýmovačky bych očekával spíše u kapely obrážející okresní zábavy. No nic.
Podle předešlého odstavce lze vytušit jak asi na mě Škwor zapůsobil při živým vystoupení na hradní scéně. Žádná sláva, ale statečně jsme vydrželi až do posledních minut škwořího „řádění“.
Divokej Bill na hlavní scéně mě z večerních kapel dostal do „vysmátý nálady“ nejvíce. Billovi jednoduché písně se snadno zapamovatelným refrénem za ta léta, která hustě brázdí pódia napříč republikou, zlidověly natolik, že by nebylo člověka, jenž by nezpíval spolu s kapelou. Moc se mi líbí, jak si mnohohlavý Bill svý koncerty skvěle užívá společně s publikem. Energie se hrne z podia na všechny strany, lidi zpívají, tancují, paří… jó takhle by měl vypadat každý koncert.
A playlist? Za těch sedmdesát minut hracího času projeli všechny desky od nejstarší „Propustky do pekel“ až po nejnovější „Mlsná“. Tak namátkou jak mě napadne: Půl pátý ráno, Tádada, Batalion, Plakala, Dávno, Lásko, Divokej Bill, Mrtvej brouk, Medvědář, Malování, Už je to dávno, Znamení, atd.
Doga je populární rocková kapela v čele s Romanem Izzi Izaiášem, který jsem nikdy nepřišel na chuť a ani po živým vystoupení v Kadani se ze mě fanoušek Dogy nestane. Pódium měla Doga vyzdobený parádně, ale ta hudba s textama o ženskejch a né moc výživným Izziho zpěvem… no lidem se to líbí J
Závěr letošního Vysmátýho léta byl v režii crossoveru made in finland – jednoduše Waltari. Naposledy jsem viděl finský ďábly před dlouhými jedenácti lety, kdy zažívali vrchol popularity, u nás v chomutovském klubu Cirgus (r.i.p.) za asistence mých oblíbených Dark Gamballe.
Abych popravdě napsal, tak musím přiznat, jsem byl v Kadani finama zklamán. Možná to bylo mojí únavou, možná hudební přesyceností, možná… Zažil jsem celkem tři koncerty Waltari a ten třetí, sobotní nebyl tak živelný. Dřívější pecka „So Fine“ byla naprostá mrda píseň, ale v aranžích dnešní podoby Waltari působila jako bezzubý pudl, píseň s vyhaslým feelingem. Byla to bída a raději jsme s mojí něžnější polovičkou uháněli ven z útulného podhradního areálu. Zpět k domovu…
Přes všechno mnoho negativního co jsem na tu kterou kapelu napsal, se mi pobyt na Vysmátým létě líbil. Nevím stoprocentně, jestli se dalšího ročníku zůčastním. Mám raději festivaly s menším žánrovým rozptylem.
Poznámka:
Necelý týden po festivalu televizní hudební stanice Óčko odvysílala „Festivalový inbox speciál“ s reportáží z Kadaně. Neznalý divák si mohl myslet, že na festivalu zahrála pouze hrstka provařených kapel a interpretů. Reportáž absolutně ignorovala dění na hradní scéně a z hip hopové nabídla pouze sjetého či jinak omámeného Jamese Colea (Kpt. Láska). Zlatou korunu reportáži nasadili zvukaři, kteří při živý ukázce Petra Koláře utlumili sólujícího kytaristu. Pantomima s kytarou. Hudební stanice a cenzura kytar??? What The Fuck???
Více fotek v mé galerii na rajčeti.
Videa z Vysmátého léta:
Visací zámek – Známka punku
Prague Conspiracy