Je úchylný, abych já skoro čtyřicetiletý pardál na svých stránkách psal o hře pro děti. Dlouhou dobu se mi líbí fantasy příběhy včetně těch od otce hobitů J.R.R. Tolkiena a Harry Potter Joanne Rowlingové není výjimkou. O senilitě nemůže být proto řeč.
Na začátku pátého dílu se Harry vrací do školy v Bradavicích, kde zjišťuje, že většina zdejších studentů magie není pravdivě informována o jeho předchozím střetu se zlým Voldemortem. Po celých Bradavicích se od studentů dočká pouze úsměšků a nehezkých slov. Ministerstvo kouzel nevěří řediteli Brumbálovi ani slovo o návratu Voldemorta a posílá do Bradavic novou učitelku obrany proti černé magii Umbridgeovou.
Celá hra se na rozdíl od předchozích dílů odehrává až na cca tři případy v prostorách rozlehlé školy a přilehlých školních pozemcích. V orientaci pomáhá mapa se zakreslenými důležitými objekty a seznamem úkolů. Po označení objektu a sbalení mapy pomáhají v lepší orientaci navigující šlápoty. A že jsem jich v hraní použil. Celá hra je totiž jedno velké opruzující běhání po celé mapě.
Nejdříve je zapotřebí dát dohromady 25 studentů k vytvoření armády ochraňující Brumbála a k zapuzení učitelky Ubridgeové. Téměř každý druhý student nechce do armády vstoupit a zadá tedy Harrymu úkol po jehož vyplnění se nechá naverbovat. V praxi to vypadá, že jsem figurku Harryho pořád dokola honil po všemožných i nemožných místech. Pobíhání lze na místech s živými obrazy výrazně zkrátit, tedy až po splnění úkolu, který si obraz vyžádá.
Co mě nejvíce potěšilo byl systém kouzlení. Hezky se musí člověk kouzla naučit a zapamatovat. Kouzla se provádí pohybem myši a mačkáním příslušných tlačítek. Pouze s jedním kouzlem jsem měl velký problém. Jednalo se o zapalování překážek v cestě. Vzhledem k blbý citlivosti myši jsem musel provádět kouzlo na klávesnici.
Po sestavení armády musel Harry splnit úkoly pro učitele a od Snapea se naučit obraně proti ovládání mysli. Snape se Harrymu dostane do mysli a hráč ho musí pomocí směrových šipek vytlačit ven. To se Harrymu náramně hodí ve finálním souboji s děsivým Voldemortem…
Tímhle dva roky starým a pátým herním dílem (nepočítám-li multiplayerový Quidditch W.Cup) jsem prohánění se po Bradavicích definitivně skončil. Už jej budu nadále pouze sledovat na televizní obrazovce. Hra totiž ani zbla nedosahuje pěkně temné atmosféry filmu a příběh kopíruje pouze okrajově.