K tomuto datadisku stvořeného firmou Nerve Software jsem se dostal až nyní, tedy přibližně pět let po dohrání rozpačitě přijatého třetího dílu velké herní legendy Dooma.
Je to právě Doom, který mě před 15 lety uchvátil tak, že jsem tehdy prodal skoro půl roku novou Amigu 1200 a šetřil nevelký peníz na mé první PC (vypláznul jsem za něj 45.000,-Kč). Také pamatuji na propařené víkendy, kdy jsme se s kamarády scházeli a sesíťovali až 4 PC, abychom se oddávali tuhým bitkám v Doomovi.
Doom, ač nebyl první v žánru 3D stříleček (hail Wolfenstein), rozpoutal tehdy velkou revoluci v herní branži a vzedmul ukrutnou vlnu následovníků. Téměř deset let trvalo ID Softu vypuštění třetího dílu, který spoustu hráčů nesmyslně odsoudilo s posměšným xichtěním.
Jasně Doom 3. nepřinesl do žánru fps nic nového, ale mě starého hráče přinutil zamáčknout slzu nostalgie. Doom 3. je vynikající atmosférická přímočará sci-fi střílečka s jednoduchým příběhem. Je radost vidět skvěle vymodelované staré známé ohavné protivníky v dokonalém klaustrofobickém prostředí vesmírných základen.
Příběh datadisk Resurrection Of Evil se odehrává dva roky po konci původního Dooma 3. kdy z jedné ze základen na Marsu je zachycen silný signál. Vyslaná jednotka průzkumníků zjistí původ signálu. Ten vychází z portálu spojující náš svět se „světem“ v němž žijí démoni. Ti si vzali do palice zlikvidovat vše živé mimo svůj „domov“. Mariňák pod hráčovým vedením má za úkol démony zastavit…
Nerve pro datadisk připravili nové příšerky ve formě tuhých bossů a pár modifikovaných z předešlých dílů (imp, lost soul,..). Také nezůstali pozadu v přidání nových zbraní. První je návrat starý známý dvouhlavňový brokovnice, druhou je zajímavý Grabber obšlehnutý z HL2 – Gravity Gun. Třetí a poslední novinkou není zbraň, ale artefakt se vzhledem pulzujícího srdce. Artefakt umí zpomalit čas, zrychlit mariňákův pohyb nebo dodat chvilkovou nesmrtelnost. „Dobíjet“ se musí energií ze zabitých těl vojáků posedlých démony.
Zápasy s monstry se zkraje datadisku odehrávají v prostředí vykopávek a rozpadlých chrámů. Dále šlépěje mariňáka zavedou do ponurých komplexů Delta Labs a v samém závěru do obvyklého pekla. Závěrečný monstrózně hnusný boss mi nadělal spousty vrásek na čele. Hrál jsem na druhou největší obtížnost a střeliva bylo zatraceně málo. Po několika násobném quick loadu jsem si už na obludu vypracoval taktiku a nakonec ji za pomoci artefaktu udolal.
Grafika RoE má v dnešní době stále co říci a zvuky jsou na tom podobně. Při mých nočních hracích seancích jsem měl hodně stísněné pocity a nejednou se dost vylekal. Výborný datadisk výborné hry Doom 3. Bravo Nerve, bravo John Carmack!!!