O této akci jsem se dozvěděl z plakátů při pravidelném brouzdání kočárkem chomutovskými ulicemi. Nebýt oblíbených kláštereckých Bahrainn v roli pozvaných hostí, nechal bych tento koncert vyšumět do ztracena. Hlavní hvězdy večera X-left To Die jsou poslední dobou v kurzu, což utvrzuje četnost živých vystoupení, ale jak jsem se přesvědčil před dvěma lety v dnes již vyhaslé Kotelně, nejsou mým oblíbeným šálkem kafe.
Ale co? Lepší jít na koncert a přetrpět nějakou tu nelibou kapelu než sobotní večer strávit v podřimujícím stavu u dekadentního televizního pořadu. V předtuše tradičního zdržení začátku akce jsem vyšel z domova za podpory nového úžasného alba Chimairy – The Infection těsně před dvacátou hodinou. Prvním překvapením byl na chlup přesný začátek a tím pádem můj hluboký omyl, který jsem s povděkem uvítal. Přesný start akce v daný čas je nejen v chomutovských klubech příjemný nevídaný jev. Druhé překvapení mě přepadlo u vchodu do Kulisárny, kdy po zaplacení vlezného jsem obdržel cd kompilačku „Česká rocková liga 2009“.
Přišel jsem do klubu v momentě již rozdováděné produkce kadaňské formace Hot Pants. Parta mladíků hrála skočný punk rock s anglickými texty hodící se do stejné škatule jako smečky z mou osobou navštívené akce snowboardonline.cz v loňském roce. Pokud jste tedy někdy slyšeli kapely Deaf Mouse, No Brakes či české punk rockové jedničky Jaksi Taksi, budete mít zhruba představu jak hudba Hot Pants zní. Probůh jen nečekejte stupiditu typu Rybičky 48. Hot Pants jsou v jiné výkonostní skupině 😉 naštěstí.
Set jsem nevyslechl do úplného závěru, neboť jsem byl vytržen z punk rockového reje rodinným telefonátem a posléze vykecáváním s mým dlouhý čas neviděným kamarádem.
Mezitím si fidlátka připravila klášterecká úderka Bahrainn k níž jsem se pod pódium přiblížil již v době zvukovky. Ani na potřetí (první akce, druhá akce) mě Bahrainní psychometalcoreová terapie nezklamala a měl jsem pocit, že tento sobotní večer mě už nic lepšího nepotká. Chyba lávky… ale o tom až později. Trošičku mě mrzel nekomunikativní přístup kapely k lidem pařících na jejich muziku. Soustředěný poslech mi pak narušoval postarší nacamraný vidlák jenž příšerně dotíral na hrající kluky. Byl zralej na ránu nebo alespoň na rázné schlazení…
Na následující X-left To Die byl plný plac s nadvládou zástupkyň opačného pohlaví. Po krátkém intru a nástupu frontmana na scénu započala pro mě přes hodinu trvající nuda plná nezáživné, líně plynoucí hudby a emoční exhibice pána zpěváka. Během poslechu jsem měl sžírající pocit, že obdobný styl zpěvu jsem už u nějaké zahraniční kapely slyšel. Ale nemohu si za boha vzpomenout jaké. Dále mě překvapila zpěvákova hláška po jeho působivém výstupu pouze s ex-poppelláckým bubeníkem za klávesy (basáka u činelů nepočítám – nebyl slyšet) „už mě nebaví zkurvený ploužáky pojďte dát rychlejší…“ z toho usuzuji pro koho je tvorba X-left To Die cíleně určená. Zhruba v půlce byl koncert přerušen, aby se pokřtila za bohatého doprovodu hostí nová prvotina CD „Potešma“.
Abych ale X-lefty nehaněl musím přiznat, že v jeden moment jsem se příjemně bavil. Bylo to při vyhlášení soutěže o debutové CD. Soutěž spočívala v odzpívání jednoho songu (tuším Go Away) s kapelou. Bravurně se zpěvu zhostil jeden z pařících kluků a song tak dostal neobyčejné grády. Cédéčko si zasloužil nejenom zpěvem, ale i stylovým pódiovým pohybem. Paráda…
Poslední brňáci Rattle Bucket nebyli na plakátech uvedeni a prý přijeli do Kulisárny víceméně náhodou. Já je podezřívám, že kecali a do Chomutova dorazili spolu s Ecsonem Waldesem – majitelem studia Biotech, u kterého nahrávali fošnu. Také důkazem je sobotní vyvěšení jejich jména na tuto akci v bandzone profilech účinkujících kapel. Kratičké vystoupení odpíchli coverem od nyní postavených k ledu System Of A Down. I přes zpěvákův hlasový deficit se mi cover moc líbil a zbylé songy z vlastní tvorby v podobě svižného crossoveru byly ještě o třídu více líbivější. Jak se říká to nejlepší na konec a jen mě jímá lítost, že Rattle Bucket nezahráli o desítky minut déle. Třeba budu mít ještě čest…