První zářijový pátek a sobota patří již tradičně žateckým oslavám chmele. V mé hodně vzdálené minulosti, kdy jsem pracovně dojížděl do Žatce, jsem Dočesnou několikrát navštívil z degustátorského zájmu 😉 a doprovodné kratochvíle pouštěl za hlavu.
Tentokráte jsem se s rodinou vypravil na Dočesnou za zcela jinými ušlechtilejšími cíli. Jasně, hádáte správně za muzikou a ne ledajakou… V sobotu od jedenácté hodiny na rockové scéně (perfektně zrekonstruované autobusové nádraží) hrál na klávesy a zpíval Jaroslav Uhlíř. Hodinový program měl sestavený z pohádkových písniček a písniček z nedělního pořadu „Hodina zpěvu“, tudíž potrava pro dětská srdíčka. Početná tlupa dětí obsadila prostor pod pódiem, zpívala a živě reagovala na otázky Uhlířovi asistentky. Mnohá děcka zpívala lépe než samotná asistentka jejíž krákoravý přednes byl za hranicí dobrého vkusu.
Notoricky známé pecky jako „Pramen zdraví z posázaví“, „Dělání“, „Není nutno“, „Severní vítr“ a mnohé další zpívali s polu s dětmi přihlížející dospěláci. Až na pár písniček z výše zmíněného pořadu, které trpěly na laciné a infantilní texty, byl pan Jaroslav Uhlíř příjemným pobavením slunečné soboty.
Po nezbytné návštěvě a pokoukání po stáncích v hlavním centru oslav na žateckém náměstí, jsme absolvovali peripetie s hledáním volné a důstojné restaurace na doplnění nezbytných živin. Nesmírně dobrý oběd doplnil energii do našich vedrem zmožených koster a mohli jsme (přesněji dcera Kačenka) ozkoušet pouťové atrakce za městskou věží.
Kvapem se blížila patnáctá hodina a na hlavním pódiu po dechovkovém infernu byla dvěma moderátory uvedena slovenská reinkarnace kdysi veleslavné kapely Maduar. Bohužel se jim reinkarnace nepovedla v plném rozsahu, hlásek zpěvačky Barbary při šlágru „Do It“ jel z pásku a její fyzično nahradily pohledné tanečnice. Identifikovat jejího partnera MC Erika se mi mezi dvěma zpěváky nepodařilo a Google se Seznamem o Maduaru mlčí. Ale počkat! Slovenský zoznam.sk boduje a vyhledává oficiální stránky skupiny z kterých se dovídám, že Erik je out od roku 1995.
Hudba Maduar není nikterak složitá a standartní tuc-tuc je jak ušitá pro alkoholové tanečky dočesných mátoh. Po Maduar byl uvítán hlavní tahák – projekt Romana Holého (J.A.R., Monkey Business), Matěje Rupperta (Monkey Business) a Terezy Černochové (ex-Black Milk). Na něj sem se moc těšil a vůbec má předtucha výborného zážitku nebyla zklamána.
G-Point Hunters – tak se neznámý projekt jmenuje, je mixem funky, taneční hudby a dalších protínajících se stylů. Matěj Ruppert je nepochybně skvělým a na naší české scéně jedinečným freestylovým zpěvákem doplněný o pokladnici originálních hudebních nápadů Romana Holého. Ve stínu těchto dvou týpků se krčí drsný špinarovsky jednotvárný zpěv Terezy Černochové.
Trojička zahrála nějakou tu věc z domovských Monkey Business, nějaký ten svojský domácí či zahraniční cover (např. „Ak niesi moja“ z Fontány pre Zuzanu) nebo song vlastní tvorby. Luxusní koncert G-Point Hunters trval přibližně třičtvrtě hodinku a po jeho skončení za hlasitého halekání revivalu Tří sester z rockové scény jsme završili svou účast na letošní Dočesné.
Musím na závěr ještě doplnit přehled zajímavých hudebních uskupeních, kteří zde také vystoupili a já je nezmínil pro moji absenci:
písničkářka Lenka Filipová, kytarový virtuóz Michal Pavlíček 3krát jinak (poznamenané pátečním dvouhodinovým výpadkem proudu), retro Ondřej Havelka a Melody Makers, rockový Post-It, slovenští vtipálci Horkýže Slýže, domácí hardcoristé Beautiful Cafillery, notně vyměklí Škwor, Red Hot Chilli Peppers revival a spousty & mraky dalších hudebníků a doprovodných srandiček…