Jó výsadkář těžký život má. O tom se nás snaží přesvědčit EA už, pokud počítám PC verze, ve třetím díle válečné fps hry Medal Of Honor: Airborne. S hlavním hrdinou, americkým výsadkářem Boydem Traversem navštívíme Itálii, Francii, Holandsko a v závěru třetí říši – Německo. Na známé historické bitvy se přesouvá Boyd letadlem a na místo určení „kupodivu“ musí doplachtit padákem. Pokud se přistání povede a přistane se na střeše, má Boyd jedinečnou ostřelovací pozici a dokáže své spolubojovníky šikovně krýt nebo zneškodnit němčoury zalezlé v podkroví domů.
Známé bitvy jsou v Airborne podány poněkud z odlišného úhlu než jak je známe z ostatních her. V misích je většina úkolů záškodnického charakteru a jejich splněním připravuje hráč volný prostor pro přímočaré útoky americké armády. Například slavné vylodění v Omaha Beach Boyd začíná seskokem do týla nacistů a postupně se probojuje ke kulometným sídlům, které musí se spolubojovníky vyčistit.
O zbraních se moc rozepisovat nemusím pro jejich notorickou známost, ale systém jejich upgradů je mírným zpestřením. Upgrady zbraní mají tři stupně a každou úroveň hráč získá za dokonalé ovládnutí používané zbraně i počet zabitých nepřátel. Uspíšit upgrade lze headshotama, odkráglováním více nacistů v řadě, atd. Upgradama zbraní se zvýší kapacita zásobníků, zrychlí nabíjení, zlepší přesnost a další skopičinky.
Po technické stránce Airborne nelze nic vytknout. Ať je to dyzajn levelů, parádní zvuky zbraní, bezchybné namluvení postav, nádherná grafika, no nevím co ještě více vyzdvihnout. Jediným šrámem na Airborne je opět jako u většiny současných AAA titulů její krátkost. Levelů je celkem pět a i přes jejich nespornou rozlehlost je dohrání Airborne záležitostí několik málo hodin.
Pokud bych měl srovnávat už moc nesrovnatelné, tak série Medal Of Honor mě vždy více bavila než konkurenční skripty prošpikované Call Of Duty.