Letos poprvé jsem vyrazil na festival Brutal Assault, který měl pořadové číslo 11. Konal se od čtvrtka 10.srpna do soboty 12.srpna v malé vesničce Svojšice u Přelouče a prsty v něm měl Shindy vlastnící label soustřeďující se na brutální hudební styly ať už české nebo zahraniční provience.
11. ročník byl přelomový už jenom obrovským výběrem kapel ze zahraniční 1. ligy a byl u nás v ČR suverénně nejlépe obsazeným festivalem. Ale abych neopomněl, byly tu i méně známé a nadějné, nebo i staré známé kapely ať z domácích či zahraničních luhů a hájů. Ale teď dost zbytečných plků a honem k reportu.
Den první – čtvrtek 10. 8.
Postavil jsem stan už v hojně zabydleném prostoru na louce a po rozloučení s rodinou jsem mazal ke vstupu do areálu. Co mě nemile překvapilo byla přes jednu hodinu trvající fronta u vchodu. Ale co se dalo dělat? Fronta to ale nebyla poslední. Fronty byly snad na všechno od žetonů na jídlo přes fronty na samotné jídlo u stánků na občerstvení až po fronty k umyvadlům. A ke všemu dost obtížné vosy. Ale zpět k muzice….
Po vystání fronty jsem stihl vystoupení první kapely JIG-AI. Tato trojice produkující prasopalný grindcore byla sice dobrá na rozjezd festivalu, ale jinak nic míň nic víc… Za to druzí v pořadí pražáci Rites Of Undead produkující rychlý black metal podpořený klávesy už byla jiná káva. Slušný výkon. Po black metalu přišla změna stylu v podání Crashpoint s jejich velice svižným crossoverem se závanem kapel Machine Head, Soulfly, System Of A Down. Moc se se svojí image nehodili na tento festival, ale za to jejich muzika se mi hooodně líbila.
Čtvrtou kapelou byla oldschool death metalová Mortifilia. Po festivalu jsem četl v recenzích na jejich poslední album“Redeption“ že produkují spíše severský death metal a musím tomu tvrzení dát za pravdu, ale na BA předvedli jak se tento styl hrál v dobách jeho největší oblíbenosti tedy z kraje 90-tých let. Toto období moc miluji a Mortifilia mi tyto krásné roky připomněla. Nádhera. Další na řadu přišla první zahraniční akvizice německá metalcoreová banda The Ocean. Ze začátku měli menší problémy se zvukem (nazvučit 5 nástrojů včetně dvou bicích i dvou vokálů a samplů pouštěných z notebooku dá asi zabrat), ale pak předvedli pořádný mazec & sekec. Na scéně to pořádně rozjeli grindcoreový Turci Cenotaph o poznání vymakanější a poslouchatelnější než zahajující JIG-AI. 45 minut, ale bylo přespříliš pro tenthle styl a začal ke konci setu pěkně nudit.
Je 18.45 a v ženských převlecích to pořádně rozbalilo švédské ulítlé trio Birdflesh. Jejich hardcore przněný metalem a grindcorem rozveselil snad každého. K tomu ještě přidali pár zprzněných coverů klasických fláků např. nirvánovských „Smells Like Teen Spirit“ přerušených typickými Slayerovskými riffy. Na samotný závěr ještě grindově zprasili Metallicovský hit „Enter The Sandman“ a myslím že nejenom mě srazili svým nadhledem a humorem do kolen. Po takovéhle SHOW to nastupující frantíci Gojira neměla moc jednoduché. Ze začátku opět problémy se zvukem, což je možná moje chyba, protože kvůli focení jsem byl v kotli. O něco dále od pódia už byl zvuk celkem slušný. Moc mě ten jejich metalcore ale nešmakoval. Mám dojem, že z desky se mi líbí více.
Skvělé vystoupení plné emocí, kytarových vyhrávek a etno-východních motivů předvedli izraelští Orphaned Land. Fakticky nádhera!!! Poté už začlo řádně přituhovat… Na pódium vylezla cyber metalová hydra Fear Factory. Jejich set mě svojí tvrdostí posadil na zadek. Fear zahráli několik novinek, ale hodně i ze své minulosti a hlavně pak z alba „Demanofacture“. Škoda jen že už s nimi není Dino Cazares, určitě by to pak byl nadpozemský zážitek.
Poslední kapelou, kterou jsem dnešní den viděl pak byla holandská úderka Severe Torture. Ale ani tato pětice hrající velice slušný death/grind nedokázala z mého těla setřást únavu a tak jsem vypustil 4 následně hrající kapely a odebral se ke spánku. Těmi kapelami byi doomovatí Mourning Beloveth, brněnští blackouši Solfernus, čeští grindeři Negligent Collateral Collapse a ruští black metalisti Illidiance.
Pokračování: